čoveče klid.. naprosto tě chápu!! za chvíli to bude rok, co jsme takovýhle stavy měla taky, ale u nás to pramenilo v pravdivé skutečnosti...

ale jsme dospělý a tím pádem se tak musíme chovat já již několikrát byla sama na nějaké akci (a že tam chalanů, co by si dali říct bylo...) a manžel jezdí služebně na Moravu a má tam asistentku... věřit mu musím, zbláznila bych se.. ale stejně tak musí věřit on mě, mám tu taky asistenta

takže se snaž hodit do pohody, nemysli na to, otevři si třeba víno, dej si horkou koupel, vypni.. nebo naopak třeba vygruntuj, apod... bude líp, ale chce to srovnat priority!! a věřit mu.. řadím se mezi ty, co si "myslely", že jejich chlap je nikdy nepodvede.. o to větší šok to pro mě byl... proto jsem i docela ráda, že tím, co si partner "uvařil" že se taky dost potrápil... i když to přiznal je jednou, ale přiznal