Myslím, že dudlíky obecně preferují nervově slabší děti, či jak to napsat. Citlivější, labilnější, kteří nemají mechanismus sebeuklidnění, ale hledají ho v náhradních objektech - jako se dospělí uklidňují třeba kousáním nehtů, kouřením, točením vlasů na prst a tak.
Některé děti mají pochopitelně nadměrně vyvinutý sací reflex, jen kojení jim nestačí...

Takový byl můj první syn. Ddudla do 2,5 let, pak se tvářil, že už dudlík nepotřebuje, plynule přešel do kousání nehtů a látek (pleny, trička kolem výstřihu atd.). Uklidňoval se tak. Dnes je mu 7 a už to nedělá, jen výjimečně. Já ho ale nechala, ať rozkouše cokoliv, očividně v sobě měl nějaký přetlak, který zákazem nezmizí, ještě by mohl somatizovat, což pokládám za horší než kupa rozkousaných triček. Prostě je labilnější (což má po rodičích ).

Mladší děti už naštěstí dudlíka nikdy neměly, ani nic neokusují. Jsou obecně vyrovnanější, silnější.
Toť můj názor