V naší rodině a okolí byli všichni Josefové zvání Pepa nebo Pepík (brr fuj kdybych byla kluk, byla bych taky). Pak jsem poznala jednoho pána, kterému všichni říkali Jožane (byl z Brna). Pořád dobrý. No potom jeden náš společný známý vyprávěl historku, jak byl s Pepíkem na rybách, a mně až po půl hodině došlo, že byl s tímhle Jožanem. A že Jožan je vlastně Pepa. Všichni se mi smáli a ještě dnes se tomu smějeme, když si vzpomenem, jak Mrej nevěděla, že Jožan je Pepa.