ach jo, koukám, že jste se tu vzácně shodly. Díky všem, které napsaly, že až zas takový exot nejsem
S tou druhou, nevím, jak to napsat líp. Dopsala jsem to, bylo mi mizerně a pět minut na to jsem se smála na celé kolo, protože jsem měla důvod. Nemám klasickou depresi, že bych nefungovala a koukala do stropu. Jen to na mě jednou za den, za dva, za tři přijde a začnu racionálně plánovat. Tak jak píše Hrouda. Jen mě nepříjemně překvapilo to září, to už je nějak moc konkrétní.
Ale kolem lékárny teda neobcházím...
Abych to vyřešila, musím překopat život, který jsem zatím vedla, a toho se bojím. Takže celé je to o nejistotě z budoucnosti.