Pro mě osobně je pohřbívání těžší než ta poslední inijekce, kdy zvíře usne a přijde úleva od utrpení.
Když jsem šla k veterináři nechat uspat nemocného králíčka, dcera (tenkrát 9let) trvala na tom, že půjde se mnou ač jsem jí několikrát říkala, ať zůstane doma.
Takže já bych to nechala na nich, zda u toho chtějí být. Smrt patří k životu. Navíc ukončit (humánně) život starého a nemocného zvířete je (dle mě) jiný "zážitek" /to zní divně :-( ale nevím jak to napsat/ než porážka na jatkách.
Když mi bylo asi 8 let, jel otec na veterinu nechat utratit našeho starého a nemocného boxera. Pak nám (dětem) lhali, že si tam psa ještě nechali, že mu budou dávat léky atd. Strašně těžko jsem to nesla, jak mu tam musí chudákovi bez nás být, proč ho sakra nenechal otec uspat
.