Synek v 10. měsíci řekla ze dne na den NE a dudlík už do pusy odmítal vzít, do té doby jsem mu ho dávala jen na usínání, to nechápu proč přes den v provozu při hraní si dudlík? Když je záchvat pláče, já sice chovám a tulím a zpívám, ale i ten dudlík pochopím, 2x se mi to hodilo, jednou v autě, když měl hlad a chybělo nám 10 minut domů a podruhé to samé na procházce.
Já byla opačný extrém, mamka mi nechala dudlík dlouho, i flašku, a když jsem byla nemocná, laryngytýdy a trhané mandle, ještě jsem flašku dostala snad i ve 4 letech. Tak jsem si to spojila s uklidňováním, že jsem si začala cucat palec, ten jsem si cucala do puberty, mamka s tím nenadělalal nic, a to mě zesměšňovala, mazala pálivými věcmi, všechno. No a když jsem ve stresu dnes, hned bych si palec cucala zas, to mi přijde blbé, tak kouřím
Já bych mu prostě už ten dudlík sebrala a hotovo. Nebo se s ním rozloučila, rituálně ho s děckem třeba někomu věnovala, třeba šťěňátku.