Nakopnout asu jen prášky.
Ale myslím, že návštěva ji potěší (alespoň pokud je schopna trochu komunikovat). Čas v nemocnici utíká strašně pomalu, na psychiatrii dvojnásob.
Manželovi ve stejné situaci moc pomáhalo, že o něj kamarádi a kolegové pořád měli zájem, psali, navštívili ho a neodepsali jen kvůli tomu, že byl na psychiatrii.
Já pořád dokola opakovala, že to všechno není jeho vina, ale že je nemocnej, že s ním počítáme. Postupně, jak se lepšil, tak jsem ho nutila plánovat, aby se mohl na něco těšit (tam záleží na aktuálním stavu, aby to bylo z jejího pohledu alespoň trochu reálný..).
Ze začátku jsem tam ovšem jen seděla, povídala, co kde novýho a potom mlčela a byla tam, to samý i ostatní.