Odjinud, s dovolením kopíruju, na co reaguju:

Uhugo:
V situaci, kdy jsou společensky jiné metry na muže a ženy-
tj. muži sice sní o ženě, která se jim na první schůzce vášnivě vrhne kolem krku a dovleče je do postele-
(čemuž by se vůůůbec nebránili)
ale potom takovou ženou budou pohrdat a mluvit o ní jako o děvce-
je nesmysl,
aby si ženy myslely, že existuje rovnoprávnost a chovaly se podle toho-
to bylo vyzkoušeno a ověřeno už v 60tých letech ))

To je trochu ode zdi ke zdi. Nejde o vášeň na první schůzce, jde o to, o čem psala Brebbery - nebýt nad věcí a mít partnera jako toho jediného nebo tu jedinou. Ovšem zpočátku každý snadno nahraditelný, hezkých tvářiček jsou tuny, příjemných povah taky, jedinečnost vzniká až tím, co se do vztahu investuje. No a pokud by si Brebbery dva týdny od prvního rande neudělala čas, tak to by pro mě byla mrtvá Brebbery - a troufnu si říct, že pro většinu mužů.
Ještě k těm společenským metrům - na rande se nechodí se společností, ale s jedním konkrétním člověkem, takže je daleko lepší všímat si toho, jak to vnímá on. Statistika samozřejmě funguje, ale kdo si všimne, že kromě průměru existují taky třeba rozptyl a kvartily, je ve výhodě.

Krom toho- asi jsi nepochopil
ale já "zamilování až za hrob" na první schůzce považuju za pitomost a rozhodně to nepožaduju :-P.

Zamilování až za hrob je tvůj konstrukt, já se celou dobu bavím o jedinečnosti nebo nenahraditelnosti v tom smyslu, jak o tom psala Brebbery (a myslím ještě Monty). Že máš jiný názor, je sice pěkné, ale mimo kontext téhle debaty :).