Odjinud, díky moc za všechny rady, stahuju si to do souboru a tisknu, protože abych si to mohla nalepit na lednici (po posteli moje nejoblíbenější místo v bytě).

S tím Vašíkem, já vám to neumím pořádně vysvětlit: já jsem z něj cítila moc takové to "mám rád když věci jsou tak jak mají bejt". No ale život je o čem? O tom, že člověk má ČUCH na příležitosti, výzvy, nebojí se je uchopit a pustit se do nich...a VYTRVÁ, i když to vypadá naprosto beznadějně...taková jsem já, a takového prostě k sobě potřebuju partnera, protože jinak si ho stejně jako svého exmanžela (do práce, do bačkor, k bedně nebo k PC, dobrou) nebudu moct vážit a tudíž, znám se, budu pokukovat po jinejch...a protože ve 40+ už rozhodně nebudu vdaná a nebudu s ním mít dítě, tak to nebudu mít velké skurpule i zrealizovat...prakticky chráním JEHO, nebudeme ani jeden happy, když to nebude ON! (Naopak, za expřítele bych bývala dejchala a podporovala jsem ho v jakkoli crazy aktivitách, protože on dělal totéž pro mě.)
Sakra...