Přesně tak, nebrat jídlo jako jakousi povinnost výkrmu, ale jako radostnou chvíli pro setkání, ať už rodiny, nebo i přátel...

A taky jsme se naučila jako hostitelka nebýt kdosi, kdo zcela oddělen a vyčerpán chystá futrování, ael být v kontaktu s hosty, jít si s nimi v klidu sníst servírovaný chod, nespěchat, nikdo nikde neuzákonil, že chody musí švihat na stůl supertempem okamžitě, kdy poslední stolovník odloží lžíci... dopřát jidlu čas, s jídlem spojit rodinné setkávání, probrání toho, co se za den událo...
Dokonce i pracovní schůze jsme mívali formou oběda - prostě se na oběd zarezervoval "salonek" (aby neposlouchala ostatní oddělení a měli jsme klid) a tam jsme dvě hodinky v klidu obědvali a přitom řešili pracovní záležitosti. S dobrým jídlem před sebou se člověk i na obtížné úkoly dívá optimističtěji