Bumbi: Připusť si možnosti, připusť si i, že všechno může být úplně jinak, než si naplánuješ
Tak tak! Ony ty hormony blbý pitomý ...
no každopádně i když zůstane na císaři, tak co. Jen ta rekonvalescence je horší, já po vaginálním byla více méně hned funkční (až po 10 dnech se odlučovaly stehy, což bolelo, no ale fungovala jsem dál s kňouráním), hned můžeš k miminku, sama jsem po chvilce vstala ze stolice, šla do sprchy a vzít si prcka k sobě, ale zas že by císař byl něco tragického, ne. I moje známá, doktorka, viděla na praxi, jak to olí, a šla na císaře. Jenže ona nezažila, jaké to je na druhé straně, jak se ti vyplaví hormony. Představ si totok: já bych si v životě nepíchla ucho. No po flašce vína jsem byla v ráži, udělalal jsm to a po tom stresu jsem se cítila jako KING! No tak si to vynásob tisíci a asi tak
a když se něco zvrtne, jak píšeš, jseš už tak zaplavená hormony, že je to všechno haluz, ale přizorená haluz, ženské chránící.