Pentelko, jako bych to psala já, co píšeš. Prošla jsem tím stejným peklem. Věř že čas léčí i tohle. Myslela jsem, že se nikdy nepřestanu nenávidět. Když jsem cítila, že jsem fakt blízká chuti zemřít, že mívám záchvaty psychosomatických bolestí při kterých nemůžu ani chodit, začala jsem se kvůli synovvi léčit antidepresivy, ta mě dostala z nejhoršího, a chodit na terapii k psycholožce. Nakonec to vyústilo v rozchod s tím "partnerem", který na mě měl velmi léčebný účinek, pak taky vztah , který jsem následně navázala. Zůstal jen stálý strach z toho "partnera" co mě doveedl do nemocnice. Pro ten pocit ohrožení se na něj nemůžu ani podívat, když ho potkám. A v září čekám holčičku a jsme teď šťastní. Štěstí Ti taky ze srdce přeju.