Cha cha cha - tak se těmi "žabičkami zelenými" s oranžovou stuhou jsem už já nacvičovala coby mladá pančelka.... ("Rozběhnu se o dvě značky - na místě si poskočím - vykročím si pravou nohou - čelem vzad se otočím....). Nacvičovala jsem sama se 4 jednotkami po 16 děvčatech, ke každé byla 1 náhradnice = 68 holek na jednadvacetiletém krku.... Holkám bylo 10 - 12 let a jezdila jsem s nimi po obvodních, okresních a krajských spartakiádách... Dnes mne jímá hrůza že to někdo z bezpečnostních důvodů nezakázal... sama a 68 dětmi třeba vlakem do Brna....
Dokonce jsem se na to přihlásila dobrovolně (a vysloužila si obrovské díky kolegyň, kterým se do toho vůbec nechtělo a nebýt toho dostaly to jako stranický úkol.
Ve stejném roce jsem cvičila skladbu "rodiče s dětmi" se svým 4 - 5 letým synovcem a moc nás mrzelo, že v této "věkové kategorii" nemáme šanci jet do Prahy....
Moc se mi to líbilo, byl to vždycky rok, kdy se tak nějak národ zvedl od televizí a rozhýbal své lehce obtloustlé prdelky.... My třeba jako "rodiče s dětmi" pokračovali s prvidelným cvičením ještě 2 další roky, pak už byl synovec moc velký a navíc já se stěhovala 200 km. Ale myslím si, že když začaly třeba ženský chodit cvičit, seznámily se, vytvořily partu a i doma si všichni navykli, že jeden večer v týdnu má máma pro sebe, tak ty ženský chodily třeba rok - dva cvičit dál, i když se žádna Spartakiáda nechystala. Pak pomalu odpadaly, zlenivěly, ale za další rok se už zase začaly dávat dokupy nové skupiny na nácvik další Spartakiády.... Prostě to trochu více vedlo k tomu, že se lidi hýbali....
A když jste byli na tom Strahově, tak to byl fakt úžasný zážitek... Cvičila jsem tam v roce 80....
Simča