mysli na syna. Opravdu je nutné se s jeho otcem rozcházet, udělali jste všechno pro to, abyste se rozejít nemuseli?

Víš, nic ve zlým, ale připadáš mi, že jednak děláš impulzivní ukvapená rozhodnutí, o kterých moc nepřemýšlíš (ve stylu "to je hotovka, to určitě vyjde), jednak že myslíš v první řadě na sebe, pak dloooouho nic, pak zas ty a pak možná ti ostatní. A ještě si myslíš, že máš na to plné právo a ostatní jsou špatní, když to neschvalují.

Rodinu synovi rozbijete jen jednou, následky na celý život si ponese on. Popřemýšlej, jestli je opravdu nejlepší řešení rozejít se s člověkem, kterého jsi ještě před měsícem ukrutně milovala, jestli za měsíc nebude všechno zas úplně jinak popřemýšlej, jestli je nejlepší nápad ta Francie. Bojím se, že Tě čeká nabití úst i tam.

Sorry za upřímnost, nechci rejt, jen mám pocit, že se řítíš z průšvihu do průšvihu a že si dost velkou část způsobuješ sama. A připadá mi to škoda, hlavně kvůli Tvému dítěti.