Téma o odmítnutém partnerovi mě přivedlo na myšlenku založit tady toto. Pokud se mi totiž podaří sesmolit tu knihu, měla by tam být právě i kapitola věnovaná sexu, protože, alespoň podle mých zkušeností, je to jeden z rizikových faktorů soužití s partnerem trpícím depresemi.

Já znám svou zkušenost, a ta je dost hnusná. Po značném otálení jsem se nakonec rozhodl, že vám to napíšu, protože bych na oplátku chtěl znát zkušenosti vaše s tím, že bych pak něco z toho třeba použil (naprosto neadresně, samozřejmě).

Takže ta moje zkušenost:

Moje bývalá žena je sexuálně poměrně hodně náruživá a nikdy nebrala jako „omluvu“, že mám depresi či beru tlumivá AD. Když jsem jí vysvětloval, jak to je, a že to ale není vyloučeno, jenom že potřebuju, aby vyvinula iniciativu a postarala se o fajn atmosféru a nějakou delší „předehru“, řekla, že nic takového dělat nebude, že si přece nebude o sex říkat, že iniciativu má vyvíjet vždycky chlap. No a pak třeba za týden začala řádit jako fúrie a řvala na mě: „Já potřebuju sex! Ty teplouši.“ To samozřejmě člověku nepřidá. Ale „když ji miluješ, není co řešit“. Takže jsem se snažil, přestože se mi kolikrát vůbec nechtělo... bylo to ale opravdu, jako když se člověk chystá k nějaké nepříjemné práci - třeba k vyplnění daňového přiznání. Člověk si to musel naplánovat, sebrat na to dostatek duševních sil... největší problém byl v tom, že jsem musel nadále hrát roli „svůdce“ a „prvního milovníka“.

Tak, a je to venku... nic snadného... ale třeba to prospěje dobré věci... budu moc vděčný, když se tady objeví alespoň pár podobných příspěvků - třeba s lepším koncem...