Děkuju. Máš pravdu, lidi mi často říkají abych všechno tolik neřešila, říká mi to mamka, je to moje vlastnost od dětství. Jak píšeš, že se ti to vlastně povedlo rychle a díky okolnostem, tak já si říkám, když se dívám okolo, že jediný způsob, jak bych asi měla dítě je, že by se to nějak "semlelo". Rozumově je to vyčerpávající, když netáhnou dostatečně hormony. Já to dítě za tím snažením ani nevidím - nevím proč ho chci, nevím proč bych to měla podstupovat. Na co se ženy těší? Já vidím miminko a nedělá to se mnou nic, kočárky, malé věcičky, vůbec nic. Jediné co vidím je, jak je už větší a povídám si s ním o životě, učíme se navzájem. S těmi společenskými tlaky si to taky uvědomuju, vlastně asi poslední dva roky, od 35 let jsem začala vnímat, že ostaní registrují víc moji bezdětnost a je to nepříjemné.