Ananto, máš správné názory, málo přispívám, ale tebe si pamatuju a ráda si tě počtu. Líbíš se mi, že dokážeš myslet na druhé lidi, máš sociální cítění, selský rozum...no nebudu to všechno vyjmenovávat.

Proto ti chci napsat - podle mě všechny ty tvé strachy - ze zákroku, z normálního porodu /myslím, že chceš pokud porod, tak císaře/ jsou spíš zástupné důvody. Možná, že dítě nechceš a různé vlivy - partner, společenské klima tě směřuje k tomu, že bys dítě měla mít a ty jsi z toho dilematu neštastná. ALE spíš bych řekla, že zakopaný pes je v tom, že jsi moc rozumový člověk. Většina ženských tady když je ovládnou hormony, tak by pohnuly nebem i zemí, aby otěhotněly. To není tvůj případ, já bych typovala, že ty se toho v hloubi duše všeho strašně bojíš /pokud nemáš jen fobii na doktory a zákroky vůbec, ale to nepíšeš/. Ono utéct z CARU můžu i znamenat, že když se podrobíš zákroku, už to bude definitivní. Dítě je totiž jediná volba v životě, která nejde vzít zpátky. Všechno můžeš změnit, opravit když ti to nebude sedět - zaměstnání, partnera, jen dítě je konstanta, naprosto přeorá tvůj život a už to tak zůstane. Podle mě si tohle všechno uvědomuješ a váháš a váháš a vážíš a vážíš, až jsi z toho tumpachová.

No, já jsem podobná povaha, někde uvnitř jsem měla zakodováno, že dítě chci, ale bylo tam tisíce strachů a bloků, pořád jsem to odkládala. Nakonec nebýt toho, že v mých 36 se změnily různé okolnosti - de facto jsem přišla o práci, na které jsem si zakládala, v té době partner dítě chtěl - prostě všechno zapadlo do sebe a já viděla, že už není proč odkládat. Teď, nebo nikdy. Kupodivu jsem přirozeně počala velmi rychle. Ale nebýt toho, že mě k snaze o otěhotnění dotlačil sám osud, možná bych váhala dodnes. V životě se sem tam musí prostě zavřít oči a skočit, přes všechna rizika, pochybnosti. Můžeš být spokojeně bezdětná, ale taky můžeš v osmdesáti naříkat jako Jiřina Jirásková, že realizaci v práci, která tě baví, dávno odvál čas a nic tu po tobě nezůstalo.
Nějak mám z tebe ten pocit, že kdybys ve skutečnosti dítě nechtěla, tak se tím nedeprimuješ a nezakládáš podobné diskuse.
Ale - neznám samozřejmě pořádně tvůj partnerský vztah atd. atd..okolnosti. Taky si ale myslím, že kdyby tě tvoje práci nebavila, rozhodovala by ses pro dítě podstatně snáz.

Hodně štěstí, at se rozhodneš jakkoliv. A jinak - jsou fakt i jiné servery, kde se nekojí, nepřebaluje, jen si myslím, že člověka tvého ražení by bylo škoda, kdyby sem nechodil.