Moje sestra je na tom podobně a ona už tu naději mít děti nemá, za pár dnů jí bude 45 let. Přirozeným způsobem se jí otěhotnět nepodařilo (resp. jedno mimoděložní a jedno uhnízděné neoplozené vajíčko), ale na asistovanou reprodukci neměla žaludek. A o náhradní rodinné péči zase nechce slyšet její přítel. Tak zůstala bezdětná, žijou spolu, cestujou, sportujou, jezdí za kamarády a občas i k nám, s dětma jsou rádi...
Ale pravda je, že já si se setrou moc nerozumím (kvůli jiným věcem), takže s ní moc nemluvím, natož na tohle téma. Ale co vím, vím od ní, takže tabu to pro ni určitě není. Ovšem jak s ní o tom mluvit a jestli vůbec a jak, tak to bych nevěděla, kdyby byly naše vztahy jiné a mohly jsme spolu mluvit jako ségry.