Mně nebrečelo ani jedno dítě, nejmladší musela v šestnácti měsících do jeslí, když mě hospitalizovali kvůli rizikovému těhotenství s dvojčaty, a také problém nebyl.

Tohle je, podle mě, u každého dítěte jiné.

U nás ve školce probíhá až měsíční zvykací doba, kdy dítě začne chodit nejdříve s maminkou, maminka tam s ním je třeba dvě hodiny. Když dítě prostředí pozná, zkouší tam maminka dítě nechávat třeba jen do svačiny (asi na hodinu až dvě) a když dítě zvládne toto, doba se postupně prodlužuje do oběda, později i přes spaní.
Když se nepodaří během měsíce, je potřeba se dále dohodnout, nejspíš to končí odložením nástupu do školky.
Někomu trvá zvykačka týden, někomu měsíc, někdo ji nepotřebuje.
Děti jsou do školky přijímány v průběhu celého roku a každý týden smí do třídy přijít max. tři nové děti nebo tak nějak to je, aby měla učitelka možnost je postupně do kolektivu zapojit.
Nejhorší to je pro zaměstnavatele protože dítě nastupje nejdříve v den, kdy jsou mu tři roky, takže je třeba počítat, že třeba ještě měsíc rodič nebude moct být v práci nebo alespoň ne na plný úvazek.

Podle mě je tohle poměrně schůdná cesta, jak tomu pláči předejít, jen mám pocit, že není moc běžná.

Ale jak to vyřešit takhle na rychlo kvůli návštěvě nemocnice, to nevím. Na to by byla asi nejlepší kamarádka, která by počkala s malým někde na hřišti u nemocnice.