Díky za podporu. Co se stalo, myslela jsem si, že dítě zkusím, ale když už jsem byla v caru, tak jsem zase couvla, prostě se potřebuju vyrovnat s tím, že dítě nebude. Do konce května se musím rozhodnout zda něco risknout nebo to odvolat. Bohužel ta panika z jakéhokoliv zákroku a možných (v mém věku dost pravděpodobných) neúspěchů zase narostla takovým způsobem, že jsem víceméně rozhodnutá, že do toho nejdu, ale je to velký tlak a potřebovala bych se katapultovat někam do Tibetskýho kláštera abych se udržela v nějaké bdělosti a ne na téhle iluzorní rovině tužeb, která mě akorát deptá.