Přidat odpověď
V Mostě to bylo kapku bojové v tom, že šestinedělí bylo přeplněné, tak jsem nějakou dobu bydlela i na gynekologii o patro níž ( stěhovala jsem je po nemocnici celkem za dva měsíce asi sedmkrát). Před dvěma lety tam neměli speciálnípokoje pro matky nedonošenců, takže k dispozici jeden malý stoleček, věšák na zdi a toť vše, postel na 4-6 lůžkovém pokoji. Když už dceru propustili z nedonošeneckého, tak jsem s ní byla na dvoulůžáku než jí pustili domů.
Ale na JIPR nebo nedonošenecké jsem mohla kdykoli, chodily jsme většinou v tříhodinových intervalech, než se miminka nakrmila, přebalila, vykoupala, odstříkalo se, tak to většinou tu hodinu dalo. Na tohle oddělení měli povolený přístup pouze rodiče a prarodiče a to po důkladné dezinfekci rukou a v pláštích a návlecích na obuv. Kvůli infekci. I matky, které nekojily, ale chtěly s dětmi být, tak byly v nemocnici ubytované, pokud například z rodinných důvodů nemohly, tak se jim hodně vycházelo vstříc( například děti nekoupaly sestry, ale čekalo se, až matka přijde a podobně). Drtivá většina sester, i ošetřující lékaři byli naprosto fantastičtí. Jen tam na mě chvílema lezla ponorka, prostě 2 měsíce v nemocnici s nedonošencem, s druhým dítětem doma, moc dobře na nervy nepůsobí.
Předchozí