Mám jen zkušenost z Prahy od Apolináře a to 8 let starou.

Od začátku jsem kromě vizity mohla za malýma kdykoliv. Od začátku jsem byla nucena (nechtělo se mi, bála jsem se těch skřítků, že jim ublížím) přebalovat, vážit plínku, měřit teplotu, koupat. Od začátku, i když ještě se zavedenou sondičkou mi holky přikládali, sama jsem je pak dokrmovala z připravených stříkaček. Od začátku jsem alespoň jednu z nich alespoň jednou denně klokánkovala a doporučovali nám i odstříkávání mlíka přímo na JIPce, že se při pohledu na miminka lépe mléko spouští. Jedna z holek byla od malička chovací, takže jsem občas přišla na JIPku a našla malou, jak se chová u některé sestřičky.
Když se vyskytl problém, ihned mě informovali a popsali přesně, co a proč budou dělat.
Také mě upozornili na rodiče nedonošených dětí, kteří tam jednou týdně docházejí předat své zkušenosti, popovídat. Ale byla jsem tam na tom jen jednou, pak už jsem dojížděla z domova, kde jsem měla ještě 1,5 letou dcerku.
Mhla jsem přijet kdykoli a odjet kdykoliv, většinou jsem tam byla od konce vizity do pozdního odpoledne.
Po přesunu z JIPky totéž, to už jsme začali i s cvičením vojtovky a nácvikem kojení obou najednou (ale mně to nešlo a nevyhovovalo), na poslední týden mě přijali na pokoj pro maminky a dali mi děti k sobě.
Upřímě jsem uvítala, když jsem tam párkrát mohla nechat holky v péči sestřiček, v tu dobu jsme se stěhovali a bylo pár věcí, u kterých jsem být musela.
Ale za těch šest týdnů jsem rozhodně neměla pocit, že bych byla bez kontaktu s miminky.

Hrozně mě překvapilo, když jse zjistila, že jinde to takhle nefunguje. Mně to přišlo samozřejmé a přirozené.

Před pěti lety jsem se setkala se situací jinou. Ležela tam kamarádky sestra s nedonošeným chlapečkem a protože měla potíže po epidurálu, měla situaci o dost stíženou. Nikdo za ní nebyl, nikdo jí s ničím neporadil, ani nevím, jestli tam tehdy ještě fungovala ta skupinka rodičů. Tak jsem za ní asi dvakrát byla já, něco málo pomohla, poradila. Nakonec byl problém spíše u gynekologů než u pediatrů a na JIP, ale přeci jen jsem z toho měla pocity více smíšené.

Mně osobně rodičovská skupinka asi nic nového nedala, měla jsem veškeré informace od lékařů a sester. Já sama jsem radila hlavně ohledně odstříkávání a odsávání mlíka a vůbec o všem, co se kolem kojení nedonošenců točilo. Pak jse jen mluvila o tom, jak jsem to prožívala, co jsme dělali a nedělali a také, jak to funguje jinde (věděla jsem o postupu v Brně, tehdy návštěva na 2 hodiny denně a ještě za sklem)...