"Navíc máš sklony k sebelítosti"

Souhlas, Kudlo. Každej jsme nějakej. Mám spoustu špatných vlastností, ale za určitý klad naopak považuju, že JENOM nepofňukávám ale snažím se všechny svoje záležitosti nějak ŘEŠIT. Jsou lidi, kteří skutečně jenom pofňukávají a hází všechno na ostatní. Já ne (míněno "nejenom").
Jasně, že nemám zrovna radost z aktuálně rozdaných karet, ale třeba to, že s tebou a jinými) souhlasím, když mi říkáte něco, co není úplně , ale zase je to upřímné a dává mi to zpětnou vazbu, takže mi to ve finále pomáhá mnouhem víc, než když tu někoho, kdo třeba žije s alkoholikem, stěžuje si, že "on pije", ale už nedojde k závěru, že tedy pokud "on" není schopen a ochoten přestat, je teda řada na pofňukávajícím, aby od "něho" odešel.
Já jsem člověk "řešící - nebylo možné restartovat nefunkční manželství, tak jsem se odhodlala pro rozvod, což taky nebylo úplně snadné rozhodnutí (rodiče: "Jsi vážně nemocná, KDO MYSLÍŠ, že o tebe bude stát?!!!" - přesto jsem v manželství zbaběle nezůstala, jako někteří jiní, kteří někdy ani vážnější důvody kromě pohodlnosti a obav z neznáma NEMAJÍ). Jenže teď jsem nervózní, protože zdánlivě není "co řešit" - bu´d je už rozhodnuto (např. nemoc už nezvrátím) nebo se "řešení" míjí účinkem (seznamka). V této fázi svého vývoje prostě NEJSEM schopná sedět spokojeně na zadku, když se mi nedaří to, co bych ráda, jakkoli si Kudlo myslíš, že už bych "ve vlastním zájmu" "měla".
(byt teda i v tomhle jsem se v poslední době dost zlepšila - ale zase mi nepřidaly události kolem mě a na seznamce, nejsem ze železa, jako možná ty)