Brebberry, za sebe a svou rodinu Ti nic pozitivního napsat nemohu...
Můj příběh už znáš, pro okolí to byl taky šok, považovali nás za "stálici", konstantu mezi všemi...
Stačilo, aby se nachomejtla "kolegyně" s miminem a bylo "hotovo"...
Děti-neděti, to je přeci jedno, hlavně když oba "aktéři" budou spokojení a dosáhnou svého cíle, ne? Jeden v dokonalém hmotném zajištění sebe a svého dítěte, druhý v dokonalé a nebetyčné lásce
Snažím se věřit, že podruhé se mi to nestane a přítel to s námi - se mnou a mými 3 dětmi - vydrží... Ale je to vůbec reálné??? Máme naději??? To nevím a raději se o tom snažím vůbec nepřemýšlet, protože mi z toho (čistě realisticky) vychází jediné.....