Zažila jsem šok - rozešli (rozvedli!) se moji dva přátelé, oba je dlouho znám, jsou ve věku kolem 35let, oba jsou a vždycky byli NORMÁLNÍ, velmi milí, příjemní, tolerantní, neprudiví...prostě ideální vlastnosti pro dlouhodobý harmonický partnerský vztah, kteří pro mě byli takovou tou poslední "nadějí", že pokud nejsou partneři paka, tak prostě spolu žít MUŽOU. Byli spolu od VŠ, takže nějakých 15let. Mají dvě krásné děti, 1 rok a 2roky.

Před rokem se prý on shlédl v kolegyni z práce (manželka na MD, ale rozhodně ne žádná zakomplexovaná chudinka nebo myš, pěkná ženská, co o sebe pečuje, má svoji práci na pár hodin denně, dělá všechno proto, aby nebyla "spotřebič"...prostě, zase nechápu, co JEŠTĚ víc měla udělat). Nedávno odešel, krátce předtím se rozvedli, dohodou, o žádný "čas na rozmyšlenou". Děti jí nechal, je ochoten na ně platit, ale starat se o ně nechce, ani nestojí o to je často navštěvovat. Bude mít prý "svoje", anžto jeho nextka je těhotná.

Hlava mi to nebere...to prostě VŠICHNI se ted budou rozvádět jenom proto, že to "viděli vedle" a v "moderní" době se to nechápe jako "cejch", ale asi jako nový druh "sportu"? Já jsem momentálně sama (ex odešel též za zelenější trávou, aniž měl důvod) a doteď jsem aktivně hledala nového partnera - ale po zkušenostech ze seznamky a TOMHLE...má smysl ještě VĚŘIT, že se NĚJAKÝ chlap nezblázní? Dřív jsem "věděla", že když člověk udělá všechna "preventivní opatření" (aby na partnerovi nebyl závislý apod.), tak je to dostatečná záruka toho, že o vztah nepřijde...

Jsem úplně zdrcená - můžete mi k tomuto tématu někdo napsat něco pozitivního, ale REÁLNÉHO? Díky