Jsem v tomto konzervativní.. pokud si myslím, že s někým chci být celý život, nemám důvod si ho nevzít, a pokud si to nemyslím, zřejmě si s ním většinou nepořizuji dítě (jsou výjimečné situace). A pokud se mnou má někdo dítě, měl by mi přece dát tu jistotu, jak citovou, tak hmotnou. Pokud muž vydělává (většinou logicky) více a já se starám o naše, tady i JEHO děti, tak snad je to půl na půl. Nebo výchova dětí je míň než jakákoli práce?? Teď je celkem trend se nevzít.. ale buď chci s tím druhým být a když už uděláme takové rozhodnutí, že máme děti, tak snad není důvod nemít svatbu a tudíž k sobě "patřit". Nehledě na to, že já sama nerozumím tomu, proč bych se měla jmenovat jinak než moje děti, tudíž ač to není moc běžné, pokud by si mne otec mého dítěte „nechtěl“ vzít, rozhodně bych dítě pojmenovala po sobě. Možná příliš vyhraněné, ale každý to cítíme jinak.