Lásku jsem nezmiňovala, nějak mě to po těch letech nenapadlo a hlavně - u přítele by láska, jako důvod se brát vůbec neobstála, je to smutné, ale je to tak. Láska tu prostě je, byla, ale jelikož jsem realista, tak vím, že jednou být nemusí, když to vidím kolem. Chápeš? Říkala jsem mu, jak by ses cítil, kdybys žil u přítelkyně, která vydělává mnohem víc než ty, všechno je její a ty po letech s ní nemáš vlastně nic? Řekl mi na to, ale já tě nikdy neopustím. To je moc krásné, ale.... Prostě chci nějakou tu jistotu, tu chce přece každý. Ale nechci vypadat jako někdo, kdo se ho chystá jednou obrat a tak ani nevím, jak se s ním o tom bavit. Je to těžké