Přidat odpověď
Jeno, v tom s tebou plně souhlasím. Myslím, že je dobré nazývat věci pravými jmény. Tito lidé jsou postižení, mají nějakou poruchu, něco, co není úplně "správně, normálně." Nejsou proto horší, jsou jen jiní. Pokud jim neukážeme, jak s "normální většinou" žít, jak se zapojit, a necháme je separované někde bokem ve specce, tak to může způsobit mnohem víc problémů.
Děti by se měly umět vyrovnat s "jiností" ostatních - ať už nějakým zdravotním, tělesným, duševním postižením, nebo i s genialitou, náladovostí, atd. Každý jsme jiný, každý máme nějaké své "postižení", byť jen třeba v některé povahové vlastnosti.
Mj. i proto jsem odpůrcem víceletých gymplů. Od malička jsou chytřejší děti separovány a s "hloupějšími", ne tak tak talentovanými, ne tak motivovanými se nepotkají. A pak jsou naprosto nepřipravené na život. Protože v životě se s nimi potkávat budou, dokonce celmi často. A neumějí si pak poradit ve spoustě situací, nebo na ně vhodně reagovat.
Předchozí