tak já jsem čerstvý (cca měsíc)chovatel z donucení (majitel ji nechtěl, tak jsem se ji-na žádost dcerky-ujala). je to asi hodně starý jedinec, ale ochočený: občas mluví, sedá na nás, chce jíst z talíře, akorát se nedá pohladit. asi přepeřuje, protože z něj létají peříčka: není to nic hrozného, stejně máme chlupy ze psa a drobky z dítětě, takže v našem bordelu se to ztratí. Hlasově se projevuje velmi sporadicky: vrká si hlavně ráno a večer, když ho nepustím, hovoří sám se sebou v zrcátku, když ho pustím, sedá na nás...jsem nadšena, hlasuji PRO POŘÍZENÍ. Největší nevýhodu )a to se tě stejně asi netýká) vidím u nás v tom, že pes na něj není zvyklý, ačkoli není žádný extra lovec, bojím se, že ze zvědavosti by ho chnapl...a to by tak křehký tvor asi nepřežil...takže je zavírám/pouštím na střídačku, což oba berou jako křivdu. Popř to, že sedá do jídla: manžel to nesnáší(naposledy mu přistál v bio kečupu za cca40kč...hygiena nade vše, jídlo vyhodil), mně tj celkem jedno.