A takhle to vypadá, když sestoupí Duch svatý a děje se to i dnes, nic pozemského se tomu nevyrovná :

Den Letnic
1Když přišel den Letnic, byli všichni spolu. 2Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. 3Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. 4Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. 6Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? 8Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? 9Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, 10Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, 11Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ 12Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
13Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“