Jestli mohu, tak já nikdy nebyla zvyklá, že by mi v domácnosti manžel pomohl - možná kdysi dávno před lety, ale jak šel čas, tak již ne. Nikdy nedržel v ruce žehličku, s pračkou ho učila zacházet dcera až po mém odchodu. S hadrem v ruce jej za celé roky nikdo nesměl vidět, aby si o něm nemysleli, že doma musí poslouchat ženskou (nikdy nevytřel třeba schody před bytem). S malou dcerou byl u lékařky jednou a po návratu měla malá z toho šok - že tento zážitek již nikdy a pro příště již podobné experimenty odmítla (nevěděl si rady). Nikdy jsem neměla volný čas pro sebe, můj život byl jen o starosti o rodinu a podpoře jeho zájmů. Pokud jsem se chovala dle jeho představ (tedy sdílela jeho program a zájmy) - bylo vše OK, jakmile jsem vybočila a např. se nechala zapsat na cvičení, byl problém, stres, strach, nakonec jsem se všech zájmů vzdala..

Každý má své zkušenosti a své zážitky. Takže prosím neházej všechny ženské do jednoho pytle, protože se cítíš ublíženě a podvedeně.