Já napíšu z naší zkušenosti a snad Tě trochu uklidním . Můj starší není autista,ale dysfatik s poruchou receptivní složky = nerozumí, já osobně jsem to nepoznala ( řekla mi to až psycholožka),ale popisuješ že malá ačkoliv nemluví,tak komunikuje - jinými prostředky. Ukazuje, reaguje a hlavně - pro mě prakticky nejdůležitější - ráda si prohlíží knížky a nechá si číst pohádky.
To je pro mne ten nejdůležitější rozdíl mezi našimi dětmi v tomto věku - Matěj jak nerozuměl,tak ani nechápal smysl komunikace jako takové. Ukazování obrázků v knížkách, vyprávění příběhů ap. pro něj postrádalo smysl - od obrázků utíkal,když jsem mu chtěla číst knížku mi vzal a zahodil nebo si zakryl uši a otáčel obličej .
Byl vždy hodně šikovný, vše si dokázal zařídit sám - o věci si neříkal (ani gestem).
Tabulky bych zahodila,každé dítě je jiné a spousta 2-letých má nějaký znak autismu - můj mladší rád staví věci do řady za sebou, vyluzuje zvuky třeba zmiňovaným otevíráním a zavíráním dveří.
Stydlivost ve společnosti je pro tento věk typická, Richard je velmi komunikativní a na společnost zvyklý,přesto ve 2,5 letech se stále ještě stydí .... ve dvou letech za za mě schovával stále.
Z mého pohledu - pokud mohu radit - je dobře,že malou sleduješ,ale myslím že Tvoje obavy jsou neopodstatněné ..... obecně si myslím,že mezi 2-3 rokem děti udělají velký skok, jen u vás zatím ještě nepřišel.
Pokračovala bych dál jak pracujete teď, hodně bych prohlížela,četla, ukazovala a mluvila naní dál. Malujte, modelujte - hodně tvořte rukama, můžete i cvičit - ač se to nezdá motorika a mluvením hodně souvisí.
A pokud by se to mluvení do 3 let nezlepšilo začala bych uvažovat o odborníkovi - foniatrie(zda slyší a není třeba vada na mluvidlech) a klinický logoped (aby posoudil vývoj řeči ).
Hlavně si malou užívej ..... a moc nečti, to je cesta do pekla. Ještě co se týká dědičnosti autismu a jiných poruch,myslím že to není prokázané - všichni se sice ptají,zda podobná porucha v rodině je,ale nikdo nepotvrdí dědičnost.