Tutéž otázku si dnes a denně kladu i já /a upřímně mi z toho není vůbec dobře/. Máme holčičku, dva jí budou za dva měsíce. Nemluví prakticky vůbec /tak deset slovíček, používá hlavně máma, mami, táta, bába, děda, teta, ano-ne neříká, ale vrtí hlavou na souhlas nebo nesouhlas, místo mluvení si ukáže, že chce třeba napít, prostě si vytvořila svoje znaky/...
U nás je to horší v tom, že když se doma rodině zmíním, že se mi prostě na chování malé /je to naše jediné dítě/ něco nezdá, tak je oheň na střeše: hned jsem ta nejhorší, prý nemám tak studovat internet, malá prý není žádný....
Já jsem z toho na zhroucení, protože pozoruji některé příznaky /další se mi ale zase nezdají, jsem z toho v rozpacích, vím, že poruchy autistického spektra jsou velmi široké a u každého se projevují trošku jinak/... zkusím to popsat u nás - kromě toho mluvení /spíše nemluvení/, ráda se přehrabuje v kamínkách, písku /dává ho do kapes/, škube kytky, na rozloučenou mává /případně říká papa/ jen někdy /a to se jí ještě ptáme jestli se rozloučí/, někdy chodí po špičkách /dříve to nedělala/, velice často se vzteká, je hodně uplakánek /už od narození v jednom kuse křičela, stále nspokojená, příčinu jsme nikdy nezjistili, byli jsme i v nemocncici, testy na alergie apod. dopadly negativně/, je na mne velice fixovaná, bojí se lidí, které nezná, děti spíše pozoruje /a na písku jim boří bábovky atd./, stále má pleny /párkrát už si ale sama vytáhla nočník a vyčůrala se/, když se jí to "povede" na zem, tak donese hadr a snaží se to uklidit... ale - rukou ukazuje, když ji řeknu např. dones si botičky, tak je přinese /někdy ale taky ne, to si ale myslím, že občas "stávkuje" každé dítko/, hračky typu kostky rozhazuje a boří, hraje si se zvířátky z lega, některá zvířátka se snaží i krmit /např. si vezme koníka ke stolu s jídlem a lžící mu dává polévku, potom mu dá napít z hrnečku/...
...já prostě nevím, možná jsem opravdu přecitlivělá úzkostná matka /na malou jsem dlouho čekala kvůli svým zdr. problémům, možná bych měla vyhledat psychologa já sama/, ale - když vidím některé její vrstevníky /bohužel bydlíme na malé "díře", takže malá navíc není na lidi moc zvyklá, cestovat se s ní moc nedá, auto jí nedělá vůbec dobře, pokaždý zvrací a pak je logicky mrzutá/ - některé děti v jejím věku už jsou velmi samostatné, mluví v jednoduchých větách, ... prostě nevím ... vím, že nejde srovnávat, ALE ... MŮJ VNITŘNÍ POCIT /neumím to definovat/...
... omlouvám se za svůj příspěvek, ale potřebovala jsem si vylít srdíčko, doma bohužel /když se zmíním jestli není něco špatně, tak jsem hned ta nejhorší/, vůbec nevím co dál, představa, že řeknu manželovi, aby s náma jel k odborníkovi... zřejmě by jel, ale co bude dál ... modlím se, aby bylo vše OK, pořád čekám na zázrak, že se rozmluví a začně prostě víc komunikovat /nejen to/ ... snad se toho zázraku někdy dožiju....
P.S. a všem maminkám, které řešily nebo řeší podobný problém /nejen tento, ale i s jinými nemocemi/, strašně moc držím palečky, aby vše dopadlo co nejlépe, jak jen to je možné.....