Děti obecně vydrží od malička u říkanek a básniček, písniček.
Nejdřív jsem jim je mlela pořád dokola zpaměti, pak jsem jim ty samé četla (bavilo je to, bo to znaly) a koukaly na obrázky. Teď, 2 a 3/4 roku, zvládnou i půl hodinky či víc normálního textu, kupodivu i texty v neznámých jazycích (vyhrabaly tu nějaká CD z doby, kdy jsem učila v anglické školce). Mám dojem, že si někdy užívají obsah a někdy zvuk.

Ale především jsem si všimla, že neuvěřitelně oceňují a rozeznávají kvalitu nejen od odfláknutých nanicovatostí, ale i snesitelého "béčka".
Ve všem, v divadle, hudbě i literatuře. Děti člověk prostě nepodfoukne

Nejvíc se jim líbí klasika (žádné rychlokvašené pohádky o ničem), v poslední době poslouchají Pejska a kočičku v podání myslím Karla Hogera, taky mají rády všechny možné pohádky vyprávěné Brodským a Macha a Šebestovou od Nárožného.