Zufi, nemůžou...

Já třeba dětem jedinkrát zahrála Krajinu po bitvě - byla to první a druhá třída a říkala jsem si, že to pro ně je těžký, ale chtěla jsem to využít jen jako úvod k povídání o válce - je to o tom, jak dva lidi někde v poli míří na sebe navzájem, neznají se, jsou vyčerpaní a oba by radši byli někde jinde, ale nemají na výběr...

Děti to pochopily na první poslech, dožadujou se jí dodnes... a takových je víc.

Já jsem dost zásadová a kupu věcí dělám z přesvědčení (zrovna včera jsem si všimla, jak syn v obchodě tlumočí moje slova, když říká "to jsou vajíčka nosnic chovaných v klecích, to nebudem podporovat"), navíc většinou mám rychle jasno, ale tady mi to nějak uvízlo, nehnu se dál...