Přidat odpověď
To já taky nechci. Brala jsem to jako krajní řešení, kdy už domluvy a vysvětlování nezabraly. S dcerou (16) máme krásný až kamarádský vztah. Manžel ji nikdy neuhodil a přesto k němu tahový vztah nemá. Já jsem svého otce nenáviděla jen v tu chvíli, kdy mě bil, ale s odstupem času si myslím, že jsem si to i zasloužila (žárlila jsem děsně na malýho brášku, ubližovala jsem mu a dělala šílené naschvály). Třeba na ZŠ jsme měli třídní, která nic neřešila poznámkami. Vzala nás do kabinetu, tam nám vlepila facku. My věděli přesně za co a bylo to vyřešené. Kdybych donesla poznámku domů, tak mě otec přerazí. Shodli jsme se se spolužáky, že takové řešení bylo pro nás nejlepší a dodnes třídní máme všichni moc rádi a oceňovali jsme, že na nás nikdy na schůzkách nežalovala. Nikdo se neopovážil se doma jen zmínit, že nám jednu vlepila, protože jsme moc dobře věděli za co jsme ji dostali.
Předchozí