akyna, zrovna nedávno jsme strávili s mladším synem více než tři hodiny na pohotovosti. Jak jsem psala, u něj je během dvou minut jasné, že se nejedná o dítě "průměrné". Po dvou hodinách už prudil jako ďas, pokoušel se rozbít hračky v čekárně, zhasínal světla, ječel, běhal. Vždycky jsem ho jen rázně odvedla a zvýšeným hlasem mu říkala, ať se uklidní. Nechtěj vidět ty pohledy ostatních rodičů. Něco jako: Ty krávo, zkroť si toho parchanta. Ale nedostal. Je mi jasné, že hodně rodičů by nevydrželo.