Můj starší syn mi občas řekne - mami, budeš mě bít, když Ti řeknu, co jsem provedl? Já vím, otázka je naivní, ovšem vzhledem k tomu, že nikdy bit nebyl, tak stejně má potřebu se zeptat. Chci říct, že i bez bití ví, že překročil hranice a přizná se a říkám si, že kdyby byl fyz. trestán, tak by se třeba nepřiznal ze strachu z bití a doufal by, že se na to nepřijde.
A jak tady byl příspěvek o tom, jak nějací rodiče z Německa skáčou kolem svých dětí, mají pomocnici v domácnosti a stejně nestíhají. Myslela jsem, že dneska je snad už každýmu jasný, že to, že děti se nebijí, neznamená, že nemají určené hranice a že se kolem nich neskáče, jak si samy vzpomenou. Jenže taková výchova znamená domýšlet dopředu a stojí to víc práce, to samozřejmě.