Mlátit děti je nesprávné, jenže je zavržebníhodné i plácnutí? Co je ještě možno tolerovat a co už je za hranou?
Když byl syn mladší, nějaké to plácnutí schytal, ale bylo to spíš akt mého zoufalství po selhání jiných výchovných metod a brala jsem to jako svoje selhání. Dokonalé matky, které nikdy dítě neplácly, a ani nemusely zvyšovat hlas obdivuju, tedy pokud dítě vychovávají a vymezují hranice. To není ironie, opravdu by mě zajímalo, jestli třeba výchova stylu RaR opravdu funguje na všechny děti. Mně RaR přijde velmi inspirující, ale bohužel ne univerzálně použitelná.
Dnes mám puberťáka, tam už žádné plácání nemá dávno smysl, ale někdy mě vytočí tak, že bych nějaký tělesný trest nezavrhla
.