jak jsem psala už mockrát, já nechci, aby seděl potichu na zadku, má hračky, má jídlo a mlsání, měl by se čím zabavit. To je ten rozdíl, klidnýmu dítěti to stačí, neklidnýmu ne, s tím prostě nenaděláš nic, potřebnuje úplně jiný přístup než klidný, je to ohromný rozdíl, který se pokouším zvládnout už dost dlouho na to, abych věděla, že to protě není snadný a vůbec bych si po zkušenosti s dvěma klidnýma a jedním neklidným netroufla někomu radit nebo kritizovat, jestli dělá vždycky všechno správně, protože nikdy nevíš, co to dítě už má ten den za sebou, ale taky co s ním má za sebou třeba ta máma, a ani rodič není robot, taky se unaví a taky nevydrží pořád v klidu - to není o odreagování plácnutím, ale o tom, že někdy už prostě člověk nemá sílu domlouvat, někdy volí rychlejší metosu, protože třeba ten den už ho bolí pusa od domlouvání a tu stejnou věc už nemá chuť domouvat po desáté