žženo, to se mluví, když máš asi jen jedno dítě, mám třetí, první dva pohodáři, poslušní, bezproblémoví, taky jsem si myslela, že to tak musí jít se všema. Třetí mě postavil nohama na zem, a to hodně pevně, tvrdě :))
za ruku ani v náručí ho neudržím, když ho popadne chuť neposlechnout, tak mu nic nevysvělím a jediný,co xabere, je plácnutí, opravdu, bohužel.
a není možný chodit jen tam, kde je bezpečno, protože mám ty děti tři a musím se postarat o všechny, musím se ěnovat všem, takže se podřídit musí ten malý, aspoň někdy, a musí pochopit, jakkoliv, že ve městě nepůjde sám, nebude běhat do cesty, nebude mi utíkat z obchodu (do vozíku už se nevejde, má velký nohy a taky nejsou všude vozíky), nebude řvát v obchodě, případně se nebude protahovat ven z pýsů autosedačky. Jsou prostě situace, který jsem se staršíma neznala a ten malý mě učí až teď vidět svět jinak.
takže za mě - nejde to jinak, ňěkdy opravdu ne