Tak to je strašný, nejhorší je, že u dětí se nedá nic předvídat, mně se tohle s tím starším stalo téměř taky, byla to otázka centimetrů. Ty nervy a emoce potom, co jsem ho strhla zpátky byly neuvěřitelné, tenkrát jsem mu dala na zadek fakt hodně, bála jsem se úplně šíleně a neměla jak jinak to ventilovat. Ale oba, když mě tak vynervovanou viděli, alespoň pochopili, že tohle je prostě moc a už to nikdy neudělali. Chudák tvůj táta, určitě si to mnohokrát vyčítal, i když za to nemohl.