Binturong, od te doby, co zijeme v Bostnu, uz chodi do postozenecke skoly, vybrali jsme ji z nekolika moznych nabidek, z ruznych duvodu nam vyhovuje - napr v budove je mala detska nemocnice, delaji tam ruzne zakroky, ktere podstupovala, je tam zubni oddeleni specializovane pro postizene deti, z pece jsem byla zpocatku nadsena, mela i zivejsi a pohyblivejsi spoluzaky ve tride, nez je ona sama, do Nica se zamilovala, vsechny ucitelky mi to neustale vypravely, on delal takove urcite podobne pohyby, jako ona, ale umel lepe chodit a byl starsi a vetsi, urcite ji to motivovalo, ted je ale bohuzel ve tride, kde jsou jen lezici deti, to me mrzi, ale nejsem nejak schopna to vsechno zaridit.

Kazdopadne kdyz chodila do tech spadovych skol, tak se k ni deti hlasily, mavaly ji, drzely ji dvere na chodbe, volaly na ni jmenem a ona se smala, ve tride jsem byla svedkem situaci, kdy deti sama vyhledava, nekdy jim treba vadila pri hre - dve deti neco kreslily na papir na zemi a ona se posadila mezi ne, a oni "di pryc" a pani ucitela jim rekla, at maluji klidne kolem ni :O) jen si hraly, tak o nic neslo. Jendou v druzine jsem videla takoveho nesmeleho obtloustleho hosika z normalni tridy, tak sedm mu bylo, mel vedle sebe volne misto, tak jsem se zeptla, jestli si k nemu muze prisednout, on se stydel mi odpovedet, a pak kdyz uz jsem odchazela a on nevedel, ze se divam, tak vzal Johanku kolem ramen. Tak to jsem uronila slzu.