Znám případ dvou kluků,jednoho s downovým syndromem a druhý autista (přesnou diagnozu neznám).Každý byl úplně jiný,první se do kolektivu zapojil,druhý ho příliš nevyhledával.Dokud byli v první,druhé třídě,tak to se spolužáky zvládali,ale pak dál už ne.Vždycky si víc rozuměli s mladšími dětmi,vrstevníci si s nimi postupně neměli už co říct.Už prostě nestačili na mentální vývoj zdravých dětí stejného věku.Nemůžu říct,že by tam byli nešťastní (nebo tak nepůsobili),ale bylo znát,že se postupně bude prohlubovat ta propast mezi nimi a stejně starými spolužáky. Dodávám,že oba kluci byli integrováni v běžné základní škole s asistenty.