Pawlo, třeba poslední reakce Li. Ale i výš.

Ber to tak, že průměrný rodič potenciálních spolužáků tvého syna - nebo kteréhokoliv integrovaného dítěte, ví prd o konkrétním postižení. Chodili do školy před revolucí a člověka s postižením viděli maximálně na obrázku, nebo v ústavu stranou od vesnice.
Jejich prvotním zájmem je chránit prospěch svého dítěte, což každého rodiče. Mají obavy, netuší, a bát se neznámého je první reakce.

Samozřejmě by mělo být úkolem kvalitního pedagoga ostatní rodiče se situací seznámit, uvést možnosti pomoci ... ale možná by bylo fajn, kdyby se do toho pustili i rodiče dětí s postižením.