Přidat odpověď
Fuksje, mám podobnou zkušenost.
A jako další zkušenost mám chlapce, který trpěl sexuální poruchou, měl brát léky, ale rodiče na to kašlali, a tento chlapec si běžně v hodině "dělal dobře" popřípadě močil o přestávce do květináče a ukazoval svoji "chloubu" kde se dalo. Nakonec mu byla dána individuální výuka, no ale v reálu neustále pendloval mezi normální zš, zvláštní zš(mimo jiné nezvládal ani výuku, byl to čtyřkař až pětkař), a diagnosťákem. Z vedení této ZŠ byl dán pokyn učitelům, nechat hocha projít. Dvakrát propadl a nebylo v zájmu vedení školy, aby zde strašil déle, než je nezbytně nutné. Mimo jiné osahával spolužačky a byl vůči spolužákům agresivní. Tak - a co s ním? Byli byste jako rodiče nadšení, kdyby takový chlapec chodil do třídy s vaším dítětem???
Pokud to zde vyznělo, že hážu dyslektiky a dysgrafiky atd. do jednoho pytle s takovými případy, tak to se pak omlouvám. Pokud pedagog zaujme individuální přístup, je možná integrace i těchto dětí do běžné třídy. I když na rovinu: pokud ve třídě dvaceti dětí bude polovina s poruchami učení týkajících se českého jazyka, tak vaše dítě bez poruchy s největší pravděpodobností nedostane tak kvalitní výuku, jako ve třídě, kde to prostě "šlape". A je to o prioritách každého rodiče, zda stojí o to, aby dítě mělo možnost studovat, nebo mu o studijní výsledky tolik nejde.
Předchozí