tak souhlasím že "rušič" nemusí být nutně hned někdo s postižením, to je jasný.
Jen v tomhle konkrétním případě - vím že jde o to že dceři vysvětlujeme jak se k němu má chovat, že to není tak že by ten chlapec chtěl být na ni zlý, prostě se chová jinak. Ale co na to říct když jí to prostě vadí (doteky, blízkost) a on nereaguje na její nelibost - tj. dcera je frustrovaná že s tím nemůže nic dělat, musí si to nechat líbit i když nechce. Nesnažíme se z toho dělat vědu ani ji nějak distancovat. Jen jsem si myslela, že ta první třída má být takový příjemný vstup do kolotoče vzdělávání, že tam jsou děti ještě ty zvídavé hlavičky s vnitřní touhou se něco dozvědět, něco udělat správně.... a samozřejmě mě bude mrzet pokud se tahle motivace ztratí ve víru toho že bude muset řešit "neřešitelné" chování některých dětí k sobě. (taky ji učíme že se "nemá dát", ale v tomhle případě je to prostě neuplatnitelné)....