Než syn nastoupil do ZŠ, byla jsem neustále někým přesvědčována, že by do "normální" ZŠ chodit neměl. Jeho neuroložka už v jeho dvou letech předpokládala, že to "nebude zvládat". Ve školce jsem každý rok opakovaně poslouchala, jak bych měla jít se synem k dětskému psychologovi a jak potřebuje "individuální přístup". No, zatím má samé jedničky a i když doma tvrdí, že mu hrozí dvojka z chování (ve druhé třídě), nemám pocit, že by "nezvládal". Do školy mne třeba nevolali ještě ani jednou a ani nepatřím k těm, s nimiž by učitelka chtěla po rodičáku hovořit "stranou".