Syn nechodí do třídy s dítětem handicapovaným, ale sám jím trochu je. Kdyby ve třídě měli ještě jiné handicopavané dítě, nevadilo by mi to. Teda záleží taky na tom, jak veliký ten handicap je.

Když to vezmu z pohledu rodiče mající dítě s ADHD a poruchou pozornosti, což vlastně jistý handicap je, pak je zde má zkušenost. Třídní učitelka měla z našeho syna upřímně největší strach. Navrhovala, že ho máme dát do jiné školy (tam by jsme se ale setkali určitě se stejným návrhem, a do praktické také nepatří, protože je nadprůměrně inteligentní). Říkala, že přes léto pořádně nespala, podobně na tom byla vychovatelka v družině, z dítěte s ADHD měly strach. Po pár měsících na osobní konzultaci mi přiznala, že čekala zlobivého, protivného, vyrušujícího žáka, který bude mít téměř ve všem problém, a opak je pravdou. Patří mezi nejhodnější a je nejbystřejší ve třídě, takže nakonec z něj má radost. Nakonec se ukázali dva ,,normální" kluci ve třídě jako největší zlobivci, mají stále poznámky, jsou s nimi velké problémy.
Takže podle mne dítě s handicapem ještě neznamená, že musí být nutně tím nejšpatnějším v jakémkoli ohledu ve třídě. Nejdůležitější je přístup učitele, a nenavádění dětí k posmívání nebo odsuzování "jiného" dítěte ve třídě.