Já tedy věřící nejsem, tak to vidím z jiného úhlu. Ale dcera chodila několik let na nábožnství pro předškoláky (začala tam chodit od 3 let) a v té době chodila do kostela s manželem jednou měsíčně na dětskou mši. Přišlo mi to jako ideální řešení. Jediné, co nám nabouralo chuť k návštěvě kostela i hodin náboženství, je výměna faráře. To moje citlivá dcera obrečela a k novému chodit nechce, i když není špatný. Ale ten starý byl lepši a nejde vyměnit kus za kus.